POKUS Č. 2: Kde zůstane voda?

Plasty mohou vodu odpuzovat nebo se v ní rozpouštět. Tento pokus ukazuje, že určité plasty mohou vodu také nasávat.
V plenkách pro děti (a v dalších hygienických potřebách) se s těmito plasty setkáváme každý den, a proto je dobře známe.

Vzdělávací cíl:

Žáci se mají seznámit se zvláštní schopností plastů absorbovat vodu v porovnání s jinými materiály.

Výchozí surovina:

Superabsorbenty patří do rodiny funkčních polymerů, které se využívají na základě jejich specifických vlastností. Jde přitom o plasty s vysokou absorpční a ukládací schopností. Základem těchto vlastností je chemická látka polyakrylát sodný. Superabsorbenty se používají při výrobě hygienických potřeb a dětských plen. Jejich absorpční kapacita je až šedesátkrát větší než u celulózy (např. vata).

Čemu je při pokusu třeba věnovat pozornost?

Tento pokus není komplikovaný a není nebezpečný.

Bezpečnostní upozornění

Zamezte jakémukoli kontaktu superabsorbentu se sliznicemi. V případě kontaktu s očima vypláchněte větším množstvím vody. Superabsorbent není určen k vnitřnímu užití! Superabsorbent lze po ukončení pokusu zlikvidovat jako zbytkový odpad.

Vysvětlení k pokusu č. 2

Důvod rozdílné absorpční schopnosti použitých materiálů závisí především na druhu a velikosti povrchu: Kámen má hladký povrch, do kterého nemůže proniknout voda. Samozřejmě existují výjimky, např. pemza nebo některé jíly. Díky poréznímu povrchu může voda dovnitř vnikat a ukládat se do miniaturních dutin.
Vata má mnohem větší absorpční schopnost. Skládá se z mnoha tenkých vláken, která tvoří dohromady velký povrch. Na těchto vláknech se ukládá voda, ale nezachycuje se. Pokud vlhkou vatu prsty zmáčkneme, voda se opět uvolní.
Také u plastových zrn souvisí absorpční schopnost s povrchem. Zrna se skládají z velice dlouhých propletených plastových vláken. Na rozdíl od vláken ve vatě umožňují jejich vlastnosti spojení s vodou. Tato vazba je tak pevná, že se voda z vláken již neuvolní.